Vyhledat
  • Bc. Eva Liptajová

Květiny bílé po cestě...


Právě dnes je to 115 let, co Antonín Dvořák uvedl operu Rusalka v Národním divadle. Tato nádherná lyrická pohádka se setkala s mimořádným úspěchem, kterému se těšíme dodnes a která patří do zlaté pokladnice české opery.

Pojďme si ji připomenout...

Árie Květiny bílé po cestě, z druhého dějství, patří k mým nejmilovanějším částem opery.

Květiny bílé po cestě,

po cestě všude kvetly,

hoch jel a jel k své nevěstě

a den se smál tak světlý.

Nemeškej hochu, k milé spěš,

dorosteš záhy v muže,

zpátky až tudy pojedeš,

pokvetou rudé růže.

Květiny bílé nejdříve úpalem slunce zašly,

ale ty růže ohnivé svatební lože krášlí.

Hostomská ve své knize Průvodce operní tvorbou, o Rusalce uvádí: „Dvořák cítil v libretu jeho básnickou cenu, kouzlo živého vztahu k přírodě, jemné citové záchvěvy lásky i nenávisti a hudba, ke které ho pohádka o nešťastné rusalce inspirovala, je plna širokých, jemných melodií, mohutně a výrazně vykreslujících jednotlivé postavy a přírodu. Práce s hudebními motivy, geniální charakteristika postav, situací i dějů, instrumentace, která svou křehkostí připomíná až partitury impresionistické, to vše slouží rozmachu melodie, aby umocněně zavládla nad celým dílem.“ (Hostomská, 1955, str. 583).

Další nejznámnější árie Měsíčku na nebi z prvního dějství.

Hostomská A., Opera – Průvodce operní tvorbou, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1955;


79 zobrazení

    ​© 2014 by Eva Liptajová

    Proudly created with Wix.com