Právě dnes je to 115 let, co Antonín Dvořák uvedl operu Rusalka v Národním divadle. Tato nádherná lyrická pohádka se setkala s mimořádným úspěchem, kterému se těšíme dodnes a která patří do zlaté pokladnice české opery.
![](https://static.wixstatic.com/media/cc04a7_91ab48a818b9441c8a3fd895403f83dd.jpg/v1/fill/w_980,h_390,al_c,q_85,usm_0.66_1.00_0.01,enc_auto/cc04a7_91ab48a818b9441c8a3fd895403f83dd.jpg)
Pojďme si ji připomenout...
Árie Květiny bílé po cestě, z druhého dějství, patří k mým nejmilovanějším částem opery.
Květiny bílé po cestě,
po cestě všude kvetly,
hoch jel a jel k své nevěstě
a den se smál tak světlý.
Nemeškej hochu, k milé spěš,
dorosteš záhy v muže,
zpátky až tudy pojedeš,
pokvetou rudé růže.
Květiny bílé nejdříve úpalem slunce zašly,
ale ty růže ohnivé svatební lože krášlí.
![](https://static.wixstatic.com/media/cc04a7_1fc42f92cab6427b806c8952c82de3e2.jpg/v1/fill/w_236,h_334,al_c,q_80,enc_auto/cc04a7_1fc42f92cab6427b806c8952c82de3e2.jpg)
Hostomská ve své knize Průvodce operní tvorbou, o Rusalce uvádí: „Dvořák cítil v libretu jeho básnickou cenu, kouzlo živého vztahu k přírodě, jemné citové záchvěvy lásky i nenávisti a hudba, ke které ho pohádka o nešťastné rusalce inspirovala, je plna širokých, jemných melodií, mohutně a výrazně vykreslujících jednotlivé postavy a přírodu. Práce s hudebními motivy, geniální charakteristika postav, situací i dějů, instrumentace, která svou křehkostí připomíná až partitury impresionistické, to vše slouží rozmachu melodie, aby umocněně zavládla nad celým dílem.“ (Hostomská, 1955, str. 583).
Další nejznámnější árie Měsíčku na nebi z prvního dějství.
Hostomská A., Opera – Průvodce operní tvorbou, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1955;