Na světě existuje již více než 100 000 různých chemikálií, bez toho, že by se monitorovala nebo omezovala jejich využívání. Jaké procento z tohoto čísla je podrobeno nějakým zkouškám? V našich tělech lze najít stopy 200 chemikálií, které naši předci vůbec neznali. Některé z nich jsou ve větších koncentracích toxické, jiné mohou mít už v malém množství karcinogenní účinky. Navíc nemusí mít jednotlivá chemikálie v našem těle sama o sobě žádný dopad, ale v kombinaci s jinou se může stát nebezpečnou. Množství neotestovaných interakcí mezi různými chemikáliemi, které jsou vypouštěny do přírody, překračuje tři miliardy možných kombinací.
Vzhledem k tomu, jak málo toho víme, je velmi obtížné vystopovat původce našich onemocnění k jejich zdroji v našem životním prostředí. Jistá onemocnění se vyskytují v bohatých zemích v mnohem větší míře než v méně rozvinutých částech světa, což může odrážet sníženou úroveň odolnosti jejich obyvatel. Tato onemocnění zahrnují zánětlivé autoimunitní poruchy, jako jsou astma, alergie, lupénka, roztroušená skleróza a spousta dalších.
Vědci nijak nespěchají v hledání spojitosti mezi určitými typy rakoviny a některými možnými původci v našem prostředí jako jsou třeba dráty vedení vysokého napětí, polychlorované bifenyly v řekách nebo váš mobilní telefon. Jen málo karcinogenních katalyzátorů bylo prostudováno tak zevrubně či potvrzeno s takovou jistotou jako cigaretový kouř. Přesto mohou být původci některých onemocnění vystopováni k jejich zdroji v životním prostředí. Byla například prokázána spojitost mezi konzumací velkého množství dravých ryb, jako jsou tuňáci a mečouni, a otravou rtutí.
Do našich vod také přidáváme velké množství dusíkatých látek a fosfátů z odpadních vod a hnojiv. Tyto chemikálie pak představují živiny pro různé druhy řas a sinic vytvářejících vodní květ, který omezuje množství kyslíku ve vodě a hromadně dusí rybí populace. Tímto procesem, zvaným eutrofizace, trpí polovina všech jezer a vodních ploch v Asii, Evropě a Severní Americe.
Pozměnili jsme přírodu kolem nás.
Vypůjčili jsme si z přírody tolik, že to nejsme schopni splatit.
Následky ekologické nedbalosti pro lidskou populaci jsou ještě zřetelnější v zemích, jako jsou Čína a Indie, kde žije velké procento obyvatel na hranici chudoby nebo za ní. Mizející zdroje jen dále zhorší každodenní základní problémy nedostatečné dostupnosti stravy, pitné vody a hygieny.
Jako lidé jsme součástí přírody. Pokud bychom nikdy nepřišli do kontaktu s divokou přírodou nebo se o ní nemohli nijak dozvědět, naprosto bychom ztratili pojem o lidském měřítku. Naše schopnost pociťovat úžas vychází z toho, že můžeme vnímat sílu přírodních živlů. Poznáme sami sebe lépe, pokud se staneme tváří v tvář majestátu neznáma.
