V zrníčku písku vidět svět
a nebe v kvetoucím vlání,
nekonečno v dlani podržet
a hodinu žít do skonání.
William Blake
Mám moc ráda tvrobu Williama Blakea, ať básně, tak jeho obrazy. Tato báseň krásně popisuje, jak se můžeme dotkonout nekonečna, jsme-li schopni vidět zázračnost a krásu nejen v zrníčku písku, ale i ve stéble trávy, v planě rostoucí květině, v ptákovi, v bílém pírku, v oblaku, ve východu slunce, v úsměvu, v písni, v objetí a vůbec ve všem, co nás inspiruje a promlouvá k našemu srdci. Zkrátka a dobře, Blakeova pozoruhodná slova nás vybízejí, abychom viděli vesmír takový, jaký doopravdy je: jako místo nečekané krásy, kde se dějí zázraky a všude kolem nás jsou andělé.
