Vyhledat
  • Eva Liptajová

Poselství Luny


Poselství Luny - příběh ženy a boje za záchranu sekvojí.

Příběh aktivistky Julie Butterfly Hill mě uchvátil její sílou a houževnatostí, o kterou se nyní chci s Vámi podělit.

10. prosince roku 1997 vyšplhala třiadvacetiletá Julia Butterfly Hillová do koruny 55 metrů vysokého stromu - sekvoje v lese Redwood v Kalifornii. Chtěla zabránit zničení stromu i lesa, ve kterém rostl celé tisíciletí. Dala v sázku vlastní život, aby zachránila život lesa, kterému hrozilo bezprostřední nebezpečí.

Ze stromu slezla 18. prosince roku 1999. Během dvou let, která na Luně strávila, upoutala svou nenásilnou obranou lesa pozornost celého světa. Na strom vyšplhala jako neznámá aktivistka. Na zem se vrátila jako mezinárodní symbol, inspirace pro tisíce lidí po celém světě. Práce, kterou vykonala jak v době strávené v koruně stromu, tak poté v rámci neutuchajícího úsilí zacelit ránu zející mezi lidmi a přirozeným prostředím, ji opravňuje k tomu, aby se stala dosud nejmladším člověkem uvedeným do Ekologické síně slávy.

Tento příběh - napsaný v době, kdy žila na malé plošině, může vyprávět jedině ona. Když poprvé vyšplhala na Lunu, nemohla ani tušit, jaké utrpení jí přichystá počasí a jaké útoky se na ni sesypou. Nevěděla, s jakou samotou se bude muset potýkat, ani to, že se nedotkne země déle než dva roky. Nemohla předvídat, jak bolestivé bude sledovat pokusy o zničení jednoho z posledních sekvojových pralesů na světe, ani to, a jkou sílu svým činem získá a jak moc se od Luny naučí. Přestože odaha a nezlomný duch z ní v očích mnoha lidí udělaly hrdinku, Juliin příběh je prostým, dojemným vyprávěním o lásce, přesvědčení a hluboké odvaze, kterou v sobě musela najít, aby mohla bojobat za zachování dědictví země.

Kniha je autobiografií vyprávějící příběh třiadvacetileté Američanky, která se po rozhodla nastavit svůj život novým směrem. Dostala se při tom k akci hnutí EARTH FIRST!, které se v roce 1997 snažilo zachránit sekvojový les v oblasti Redwood v Kalifornii před nenasytnými a bezohlednými těžaři společnosti Maxxam. Symbolem celé ekologické aktivity se stala stará sekvoj pojmenovaná Luna, která měla být rovněž skácena. Když spatřila Julia tento starý a obrovský organismus poprvé, byla to láska na celý život. Na Luně již existovalo vybudované sezení, které Julia bez předchozích zkušeností obsadila, aby strom zachránila přes hloupě a krátkozrace motivovanou porážkou. Jejími vlastními slovy:

„Sezení na stromě je poslední štace. Když vidíte někoho sedět na stromě ve snaze ho zachránit, víte, že naše společnost selhala na všech úrovních. Konzumenti zklamali, společnosti zklamali a vláda taky zklamala. Přátelé lesa chodili k soudům, aktivisté se snažili upozornit uživatele, ale k ničemu to nevedlo. Korporace zanedbávaly své povinnosti majitelů pozemků, zatímco vláda odmítala prosadit právo. Když tohle všechno selže, lezou lidé na stromy.“

Na stromě nakonec vydržela dva roky a její opuštění stromu dne 18. prosince roku 1999 bylo velkou událostí doprovázenou celosvětovým masivním zájmem médií. Na stromě si to skutečně protrpěla: strádala zimou, všepronikajícím větrem, deštěm a sněhem. Musela vydržet útoky ze strany vlastníka lesa všeho druhu: nálet vrtulníku, noční svícení halogenovými reflektory, záměrný hluk, nadávky a urážení ze strany dřevorubců, pokusy o vyhladovění blokádou. Její mediální obraz byl pochopitelně zprvu takový, že se jedná o duševně narušenou osobu, která vypadá jako neandrtálec. Dokonce i samotné hnutí EARTH FIRST! se od ní na nějakou dobu odvrátilo, neboť se bálo o poškození své reputace. Julia nicméně vydržela a získala to, co chtěla: závazek společnosti Maxxam, že nechají Lunu a další stromy v okruhu 60m stát. Navíc se díky této akci podařilo přimět stát Kalifornie, aby od společnosti odkoupil část lesa a tím ho zachránil. V dalších částech se podařilo prosadit udržitelný program těžby. Julia se stala ekologickou celebritou a autoritou a zprvu cynická a posměvačná média se přiklonila na její stranu. Na posedu ji navštívil například i Woody Harrelson. Pro Julii znamenal pobyt na stromě velkou životní lekci, poznání a prošla si na stromě svého druhu duchovní obrodou.

„Stvoření se nespletlo. Neřeklo: „Ajaj, to jsem nechtělo udělat.“ Když vytrhneme rostlinu z kořenů, které ji spojují s půdou a životem, zemře. A když vyrveme kořeny, které nás spojují s láskou veškerého Stvoření, také zemřeme…. Luna je jenom jeden strom. Zachráníme ji, ale přitom ztratíme jiné. Čím více se postavíme a budeme požadovat změnu, tím spíš se věci můžou lepšit. Někdy se sama sebe ptám, jestli nezašlo ničení příliš daleko, jestli opravdu ještě můžeme něco pro záchranu našich lesů a planety udělat. Ale přitom je mi jasné, že se nesmím vzdávat. Musím udělat správnou věc, protože je správná, bez ohledu na to, jak to dopadne. Musím se pustit vždy jen do jednoho boje. A stejně jako jsem to dělala v případě Luny, když bude třeba bojovat, budu bojovat, co mi síly stačí. Ano jeden člověk může věci změnit. A to platí o každém z nás.“


Video: Julia v bouři.

Celkem 738 dní strávila Julia v koruně Luny. Když boj vyhrála nad nenasytností dřevařské společnosti a ostatních zainteresovaných stran, nakonec nadešel čas odejít.

..."Poté co jsem během jednoho z mých posledních večerních šplhání k vrchní plošině Luny, vylezla jsem na jednu z mých oblíbených větví a uvelebila se do jejího milujícího objetí. Byl to překrásný večer - s mlhou pomalu se valící dolů k údolí řeky pode mnou a křišťálově čistou oblohou nahoře. Přibývající měsíc, jasně osvětlující většinu oblohy, rozzářil mlhu duhovými barvami. Těsně nad okrajem mého výhledu se mihotalo několik hvězd. Byla to scéna, kterou jsem za poslední dva roky viděla nesčetněkrát – pokaždé maličko jiná, pokaždé dechberoucí. Jak jsem tam tak seděla a všechno nasávala do sebe, uvědomila jsem si, že je to jedna z posledních chvil, kdy můžu vyhlédnout ven na tuto nádheru, která se doslova stala částí mě samotné, stejně jako celá tahle zkušenosti. Rozplakala jsem se.

Později tu noc jsem nespala: „Cítím se, jako by mě oddělovali od části mě samé – kusu mojí bytosti – vlastní podstaty toho, co jsem. Žena, kterou jsem se stala, je právě teď trhána na kusy. Začínám cítit pochopení – tu nikdy nekončící lekci v oproštění. Až odjedu z tohoto stromu, opustím tu nejlepší přítelkyni, jakou jsem kdy měla. Je to bolest, kterou nemohou popsat, jenom cítit…a prožívat. Už teď to cítím, a přitom je to teprve začátek.

Několik dní poté, když jsem se připravovala na sestup z Luny poprvé po 738 dnech, což mělo zároveň být i naposledy, jsem zase začala natahovat. Jak dokážu udržet soustředění, směr a pravdu, které jsem na Luně našla? Jak dokážu jít dál, když cítím, že umírám, když musím opustit tuhle neuvěřitelnou živou bytost? Modlila jsem se a Luna ke mně ve svých větvích naposledy promluvila a připomněla mi něco, co ke mně přišlo při modlitbě téměř rok předtím: „Julie, všechno, co musíš udělat, když máš strach, jsi osamělá, unavená nebo zdrcená, je dotknout se svého srdce. Protože to je místo, kde doopravdy jsem, a to je místo, kde zůstanu navždy.“

Video: Julia po 2 letech sestupuje z Luny

Je důležité si uvědomit, že před propojeností všech věcí nemůžeme zavírat oči, a že si nemůžeme nalhávat, že my jako lidstvo či společnost nejsme tohoto systému součástí. Je důležité přijmout fakt, že každý poražený strom či vypuštěné jedy do vody či ovzduší, mají vliv na vzrůstající civilizační choroby, stále vzrůstající počet dětí rodících se s vážnými stupni i typy alergií.

Tuto knihu doporučuji nejen těm, kteří se zajímají o ekologické otázky a způsoby, jak alespoň minimalizovat pokračující ničení přírodních ekosystémů…. Tato kniha může být pomocníkem i pohlazením pro všechny ty, kteří stojí před velkým úkolem či zkouškou, o jehož zvládnutí pochybují.

Julia je krásný člověk, vnitřně silný a bohatý. V knize popisuje, jak se vypořádávala s vlastními chmury i negací okolního světa. Nabízí způsob, jak zajistit, aby člověk nepodlehl, aby se nepoddal, aby nezakolísal. Julia říká, že je důležité stále věřit ve správnost svého konání, vidět cíl, o který se člověk snaží, modlit se o požehnání a hlavně vše své konání činit s láskou. Protože ne jen v pohádkách může platit, že každé zlo překoná právě láska.

HILL, Julia Butterfly. Poselství Luny: příběh stromu, ženy a boje za záchranu sekvojí. Praha: Malvern, 2012. ISBN 978-80-87580-22-6.


89 zobrazení

    ​© 2014 by Eva Liptajová

    Proudly created with Wix.com