Tak by měl jednat každý,
kdo ví, co je dobré,
a zná cestu klidu:
nechť je schopný a čestný,
mluví otevřeně a vlídně,
je skromný, není ješitný
a spokojí se s málem.
Není zatížený povinnostmi
a ví, co je střídmost.
Je klidný, moudrý a zručný,
není pyšný a náročný.
Nikdy neučiní nic, za co by ho
moudří později pokárali.
Přeje si, aby všechny bytosti
žily radostně, klidně
a s pocitem bezpečí.
Přijímá všechny živé bytosti,
slabé i silné,
velké, střední i drobné a nepatrné,
viditelné i neviditelné,
ty, které žijí blízko i daleko,
ty, jež se už narodily,
stejně jako ty, které se narodí,
nechť jsou všechny v míru!
Nikdy by neměl nikoho klamat
ani opovrhovat bytostí
v jakémkoli stavu.
Neměl by jednat ze zlosti či zášti,
aby druhému uškodil.
Stejně jako matka, jež by dala
život za své jediné dítě,
by měl mít srdce dokořán
a pečovat o všechny živé bytosti.
Nechť vyzařuje láskyplnost
do celého světa, ať se šíří k nebi
i dolů do hlubin země,
nespoutaná, bez nenávisti a zlé vůle.
Ať stojí, či chodí sedí, nebo leží,
je vždy bdělý a vnímavý.
Neustále by měl udržovat stav,
jemuž se říká nejvyšší bytostí,
v němž nevyznává zažité názory,
má čisté srdce a čiré vidění.
Oprostil se od všech tužeb smyslů
a již se do tohoto světa znovu nenarodí.
BUDDHOVA PROMLUVA O LÁSKYPLNOSTI
(Mettásútta)