Vrcholí doba dovolených, které prožíváme stále více v kumulaci s ostatními dovolenkáři. Koncentrace lidí na metr čtvereční v rekreačních střediscích i u vod slaných i sladkých je vysoká. Jistě, jinak to dnes mnohdy ani nejde. Možná o to ani neusilujeme. Rabindrantáh Thákur (mimochodem - i jeho křestní jméno - Rabi - zančí slunce) kdesi popsal, jaké uvědomění přineslo hrdinovi jeho knihy každoroční uchýlení se na dva či tři týdny do ústraní přírody k obnově niterné čistoty: Čím více občas žiji o samotě na řece nebo ve volné přírodě, tím jasněji chápu, že nemůže být nic krásnějšího a většího než prosté a přirozené vykonávání obvyklých povinností denního života. Od trávy na zemi k hvězdám na obloze, vše koná právě totéž a v přírodě je proto tak hluboký mír a vše přesahující krása, že nic neusiluje o překročení svých mezí... A vskutku, to málo krásy a klidu, jež možno nalézt v lidské společnosti, pochází z dennního konání povinností, nikoli z velkých činů a krásných řečí.
Snad proto, že celek našeho života není živě přítomen v každém okamžiku, může nás nějaká klamná naděja lákat, může nás svádět nějaká skvělá vidina budoucnosti; to je však neskutečné.
